V říjnu 1900 se obecní rada v Gunzenu zabývala podmínkami Královského železničního ředitelství ve Zwickau ohledně zřízení zastávky, o které obec požádala úřady. Bylo požadováno, aby tři stávající železniční přejezdy byly nahrazeny podjezdem. Po schválení plánů zastávky Královskou železniční stavební inspekcí v Adorfu a plánů přemístění silnice Královskou silniční a vodohospodářskou stavební inspekcí v Plavně, byla 27. května 1907 uspořádána první schůzka s příslušnými úřady a dotčenými majiteli pozemků. Až do druhé schůzky 15. října 1907 se museli člen obecní rady Emil Paulus a nejstarší člen obce Albin Ficker hodně namáhat, aby vzájemně přiblížili nejrůznější zájmy zúčastněných stran. Ale i v tento den souhlasilo s podmínkami pouze 9 z 18 vlastníků pozemků. Enormně vysoké požadavky ostatních stran na odškodné vedly prozatím k pozastavení jednání.
Teprve 13. a 14. listopadu, po 22 hodinách zápolení v hostinci Gunzen, se podařilo dosáhnout dohody s úřady a uzavřít všechny kupní smlouvy. V listu „Vogtländischer Anzeiger und Tageblatt“ vydávaném v Plavně, se 26. listopadu 1907 psalo, že stavbu zastávky nezpozdily údajně zpátečnické názory některých majitelů panství v Gunzenu nebo jejich nezájem, jak bylo možné se několikrát dočíst v novinách, ale „zrušení několika, pro mnoho majitelů panství důležitých a pohodlných přechodů¨ spojené s touto stavbou. Pokud se k přístupu na pole budou navždy používat mnohem delší, zčásti dvakrát tak dlouhé a strmější cesty, nelze se asi zdlouhavému jednání divit.
Když v únoru 1908 ministerstvo financí potvrdilo převzetí nákladů státem, mohla být stavba konečně zahájena. Nádražní budovu postavil Gustav Pöhland, stavební podnikatel z Gunzenu. Dne 26. října 1908 se v 9.30 hodin uskutečnilo předání dokončených komunikací obci. Slavnostní náladu vnesla mezi obyvatele zpráva Královského generálního ředitelství Saských státních drah s následujícím zněním:
Dne 1. listopadu letošního roku, na trati Chemnitz – Adorf, mezi stanicemi Zwota Bf. a Markneukirchen,
bude do veřejné osobní a zavazadlové dopravy předána nově vybudovaná zastávka Gunzen.
O vlacích jedoucích přes zastávku Gunzen bude informovat zimní jízdní řád 1908/1909.
(Stanice „Zwota Bf.“ se od 1.5.1909 jmenuje „Zwotental“ a stanice „Markneukirchen“ od 15.5.1935 „Siebenbrunn“).
Ve 14.45 hodin zastavil na zastávce Gunzen první vlak, se kterým přijeli i čestní hosté ze Železniční správy v Adorfu. O čtyři dny později přinesl list ¨Vogtländischer Anzeiger und Tageblatt¨ zprávu: Početný dav lidí přivítal vlak jásotem a ověsil obě lokomotivy květinovými girlandami a ozdobenými smrčky. Na druhé lokomotivě však byl připevněn velký plakát: „Svěcení zastávky Gunzen 1. listopadu 1908, které mělo nyní světu vynést radostnou zprávu, že se splnilo více jak 20 let hýčkané přání okolních obyvatel.
Prvním staničním dozorcem na nové zastávce byl Adolf Jacob. V roce 1912 ho následoval Johann Brühschwein. Už skoro k inventáři patřila Edith Schwarzová, která se láskyplně starala o stanici až do roku 1967. Od 1. května 1971 byla i zastávka Gunzen neobsazeným dopravním místem, jak se tak nazývá v úřední němčině.
V prvních letech zde jezdily parní lokomotivy stavební řady 94. Později následovaly stavební řady 75, 86 a 58. Od roku 1970 do roku 1997 jezdily na tomto úseku tratě dieselové lokomotivy řady BR 110. Poté zde až do ukončení osobní dopravy 8. prosince 2012 jezdily bílozelené vozy společnosti Vogtlandbahn. O rozruch se postarala mimořádná krádež „nosních hodin“ na konci září 2010. 24-letý zaměstnanec společnosti Deutsche Bahn z okresu Zwickau je chtěl z vlastní iniciativy zrestaurovat a údajně nainstalovat na jiném nádraží. Spolková policie „ukradený majetek“ našla a od 15. dubna 2011 hodiny opět visí na svém starém místě. Nádražní budova byla v roce 1997 zapsána do seznamu památek a v roce 2011 prodána Christophu Koppovi z Bad Nauheimu.
Odpojení obce od sítě osobní železniční přepravy probíhalo postupně. Od 10. prosince 2006 byla minibusy provozována náhradní autobusová doprava, která však nejezdila přes Gunzen. Ráno jezdily 3, resp. 2 spoje a večer 1 resp. 2 spoje. Přes den jezdily 4 motorové vozy. Od 28. února 2011 jezdilo od pondělí do pátku všech 8 párů vlaků jako náhradní autobusová doprava a pouze v sobotu a v neděli uprostřed dne jezdily na trati se zastávkou v Gunzenu 4 páry vlaků jako vozy společnosti Vogtlandbahn. Od 8. prosince 2012 není provozována žádná pravidelná osobní doprava. Dne 28. září 2015 cvičili dobrovolní hasiči z obcí Schöneck a Gunzen poblíž zastávky Gunzen záchranu osob ze zdánlivě havarovaného motorového vozu.
V roce 2017 podala společnost DB-Netz jako správce železniční infrastruktury žádost ke Spolkovému úřadu pro železnice na ukončení provozu. Nový majitel budovy zastávky Gunzen tomu chce bezpodmínečně zabránit. Společnost Deutsche Bahn AG by trať Adorf – Zwotental prodala za 196.000 EUR nebo pronajala za 15.700 EUR ročně. K tomu by přišly ještě náklady na připojení v Adorfu a Zwotentalu ve výši 15.000 EUR ročně. Společnost „Deutsche Regionaleisenbahn“ jako jediný vážný zájemce nechtěla za těchto podmínek uzavřít žádnou provozovatelskou smlouvu.
(Obr. A, B a C)
Zdroj: Z knihy „170 Jahre Eisenbahn im Vogtland, 150 Jahre Eisenbahn im Egerland, 130 Jahre EB Graslitz – Klingenthal : Chronik und Topographie des Schienengrenzverkehrs im Vierländereck von Bayern, Böhmen, Sachsen und Thüringen“ od Wernera Pöllmanna.
Rádi bychom touto cestou poděkovali panu Pöllmannovi za laskavé svolení k převzetí pasáží z jeho knihy.
Ziel: Zusammenführung der Menschen aus Sachsen und Böhmen und Abbau von Fremdheiten durch eine gemeinsame musikalische Fahrt in einem historischen Zug.
Cíl: sblížit lidi ze Saska a Čech a prolomit bariéry prostřednictvím společné hudební cesty historickým vlakem.
Lead-Partner / Vedoucí partner: Förderverein Obervogtländische Eisenbahn e.V.
Projektpartner / Partneři projektu: Železniční Muzeum Kraslice
Gesamtkosten / Celkové náklady: 15.489,35 Euro
Das Projekt wurde durch die Europäische Union kofinanziert.
Projekt byl spolufinancován Evropskou unií.
Tato činnost je spolufinancována z daňových prostředků na základě rozpočtu schváleného Saským zemským sněmem.
